Kysané zelí. To bylo moje dětství. Šlapalo se (skoro) v každé rodině.
V zimě to byl zdroj „céčka“ = zelí jsme jedli na imunitu.
A tak jsme se k němu vrátili a z každoročního šlapání :-) se stal velmi milý rituál. Letos byl u nás shodou okolností kamarád s kamerou, a tak nás u toho natočil…

Zde je 11 důvodů, proč to děláme:

1) je to voňavá, šťavnatá a milá práce,
2) je to důležitý rodinný teambuilding,
3) víme, co jíme (zelí, mrkev, cibule je od našeho sedláka Miloše Kurky),
4) proces fermentace je jednoduše fascinující,
5) fermentované jídlo je zdravé (stravitelnější) a chutné,
6) je to způsob, jak se děti učí důležité věci,
7) patří to k české kultuře – je to tradice – navazujeme na naše předky,
8) dá se z toho skvěle vařit spoustu věcí,
9) je to způsob uchování zeleniny na období, kdy u nás žádná neroste,
10) je to ukázka soběstačnosti tak, aby se člověk vyvázal z otroctví složenek, nutnosti vydělávání a koloběhu nakupování v supermarketech,
11) je to způsob, jak podpořit drobné místní pěstitele, výrobce, podniky, obecně místní ekonomiku – viz: Nouzový stav podnikání.

Probíhá to u nás poslední léta asi takhle…

U Miloše Kurky si objednáme (protože bydlíme ve městě a nemáme vlastní):
– 15 kilo zelí,
– hromádku cibule
– hromádku mrkve (tu jsme začali přidávat po návštěve Ruska, kde to tak dělají)
– sůl a kmín doma máme

Abychom to byli schopní dělat, pořídili jsme si:

– zelák na 15 l
– struhadlo na zelí
– dětskou vaničku (ta nám zbyla na dětech)
– igelit, který dáváme pod vaničku, abychom si nezašvihali podlahu

Děláme to takhle:
– nasekáme cibuli na kostičky
– nastrouháme mrkev na hrubém kuchyňském struhadle
– nastrouháme zelí
– nožem pořežeme velké nenastrouhané kusy zelí
– nasypeme od oka sůl a kmín a pořádně promícháme
– nastoupí holky, které si napaří a vydrhnou nohy a jdou šlapat
– zelí ochutnáme, případně dosolíme
– když je došlapáno (= čvachtá), napěchuju ho do hrnce a necháme několik dní v pokojové teplotě probublat, aby se nastartovala fermentace. Pak odnášíme zelák do sklepa a doma si necháváme jen 1,5 litrovou sklenici, kterou průběžně doplňujeme. Ve sklepě pak hlídáme dvě věci: Aby víko i zelí bylo ve vodě.

Tak to je vše.

Tady jsme šlapali poprvé – rok 2015 :-)

A tady další roky (poslední 2020):