Moje babička byla velká bylinkářka. Pamatuju si ty její pytlíčky, z nichž na každý neduh dokázala vytáhnout vždy tu správnou bylinu nebo směs. Upřímně toho není moc, co jsme se od ní já nebo moje maminka, v tomto ohledu naučili. Víme dnes jen chabě, na co kterou bylinu použít. Co jsme ale po babičce sdědili je to, že v sezóně se prostě bylinkaří. A tak v Čenkovicích, na chatě u rodičů, uprostřed ještě relativně čisté přírody bylinkaříme tak, že by z nás i babička měla radost. 

Bylinky sbíráme na louce, v lese, něco si i pěstujeme. Cokoli natrháme pak dáme na půdu, případně sušák nad kamny a necháme uschnout.

Každý rok pak vezmeme většinu toho, co jsme za ten rok nasbírali a sestříháme to do dětské vaničky (viz fotky níže), kde všechny bylinky následně dobře promícháme a naplníme do sklenic (viz fotka v úvodu). Každý rok tak vzniká čajová směs, která je tím hlavním, co přes zimu popíjíme. 

Zde je složení Čenkovicé bylinné směsi – ročník 2020 tak, jak to v rychlosti zapsala naše Valentýnka:

Vedle této – Čenkovické směsi – necháváme řadu bylin i jednodruhových – každou ve své sklenici – šípek, lipový květ, bez, mátu, meduňku, heřmánek, jitrocel, kopřivu. To jsou bylinky, které pak v zimě vytahujeme na neduhy (nebo i na chuť) tak jako to dělala babička. 

Kromě těchto bylinkových čajů u nás v domácnosti najdete sypaný černý, zelený a Maté. Jinak nic – vyhneme se tak pytlíkům, tj. toxickým látkám a zbytečným odpadům. Považujeme se totiž už léta za “zero-waste domácnost” ( Naši domácnost bez odpadků nebo Naše bezodpadová domácnost) a čaje jsou jednou z mini-položek, které přispívají k tomu, že naše domácnost netvoří odpad, nespotřebovává extra energii, vodu a neprodukuje žádné přebytečné CO2.

Vlastní bylinné čaje jsou kromě zdraví, pobytu v přírodě a učení se jejím zákonitostem i další příklad, jak přetočit pyramidu konzumu na pyramidu soběstačnosti (viz níže), tj. jak se vymanit z koloběhu vydělávání, nakupování a tyranie složenek:

Literatura k tématu je zde – cenově zvýhodněný balíček s tématikou Soběstačnosti: