Čtrnáct A-ha z letošního zahradničení

Narodil jsem se v době a v části světa, kde si lidé velkou část svého jídla uměli ještě vypěstovat, vychovat, sesbírat, zpracovat a jinak vyrobit. Část dětství jsem tak strávil na zahradách, neboť u každého domu u nás na malém městě nějaká (jedlá) byla.
Když mi bylo osmnáct změnila se doba a velká část lidí uvěřila, že zahrada by měla být na okrasu a že pěstování zeleniny je maximálně hobby na penzi. Jídlo se začalo kupovat v supermarketu.
Chvíli nám trvalo zjistit, že supermarkety jsou bouda, a že koupit v nich je možné cokoli, ale jídlo určitě ne. Čím víc se tak dnes dozvídáme o fungování našem dnešním „potravinovém systému“, tím více se nás vrací k zahradničení a dalším cestám k jídlu.
Můj návrat na potravinovou zahradu začal před čtrnácti lety, po narození naší první dcery. Dnes pečuji o dvě zahrady. Primárně o naší městskou mikro-zahrádku u nás doma v Praze-Komořanech a občasně, v návalech o horskou zahradu u rodičů v Čenkovicích.
V Komořanech mám za sebou sedmou sezónu. Každým rokem se učím něco nového, chápu lépe místní půdu, vítr, slunce, vláhu, učím se přizpůsobovat měnícímu se klimatu.
Zde je čtrnáct největších A-ha z mého letošního hospodaření:

1) Brokolice – Perpetum mobile: K pěstování brokolice jsem měl dlouho respekt. Myslel jsem si, že potřebuje živiny, které naše zahrady nemají a bál jsem se housenek. Odvahu mi dodala moje zahradnická guru Sláma v botách a pomohl mi i jarní covid-nouzový stav. Koupil jsem si semínka, vypěstoval sazeničky a bylo z toho překvapení roku. Netušil jsem, že brokolici oříznete a ona celý rok furt dokola obrůstá a obrůstá a vy tak máte non-stop přísun skvělé zeleniny. A ani s housenkama nebyl problém.

2) Papriky a okurky v jednom – Ačokča: Kamarád Martin mi nechal před domem dvě unavené sazeničky, ať to zkusím. Prý to mám dát někde k plotu. Píchnul jsem je do země a po nějakém čase se divím, co se mi to pne po plotě a hlavně, kolik to plodí plodů… Vypadá to jako menší mango a chuťově je to něco mezi paprikou a okurkou. Taky proto se ačokče říká „papriko-okurky“. Zatímco moje papriky živoří a okurky už dávno odešly, ačokča v půlce října plodí jako divá.

3) Divoká rajčata – Můj další objev roku. Rajčata pěstujeme každý rok a protože máme malou zahrádku, mezi domy a ploty ( = hodně rostlin na malém prostoru, omezené množství slunce, málo větru) a samozřejmě nejedeme žádné postřiky (z ohledu k sousedům ani biologické), tak mi rajčata pravidelně zkraje podzima odcházejí na plíseň – obzvlášť během mokrých roků jako byl tento. Divoká rajčata nejenom, že neplesniví, ale navíc plodí trsy drobných, ale velmi chutných rajčátek.

4) Olla – Ultra-úsporný zavlažovací systém – Čekal jsem letos další poušť, a tak jsem si od kamarádů objednal tyto olly. Dal jsem je k rajčatům a okurkám. Vzhledem k vlhkému roku nedokážu říct, jaký byl jejich efekt, ale všiml jsem si, že především rajčata z nich vydatně pila.

Takhle vypadaly na jaře:

5) Portugalská kapusta – Před pár roky jsem od naší brazilské sousedky Táni dostal semínka s tím, že se jedná o couve-galega neboli portugalskou kapustu, a že to doma v Brazílii prý pěstují na každém kroku. Zjistil jsem, že podobně jako brokolice, je to další perpetum mobile, které nestíháte sklízet. V minulosti už jsem jí jednou pěstoval, pak jsem na ní chvíli zapomněl, letos jsem jí znovu vytáhl.

6) Biouhel – To je můj objev roku. Více o něm zde. Zatím ho vyrábím u rodičů v Čenkovicích ze smrkových větví, šišek a kůry. Zapravovat do země ho budu poprvé příští rok na jaře. Pokud by byla pravda jen 10% toho, co se o něm tvrdí, je na co se těšit. Zatím jsem ho přidal ke kompostu:

7) Kukuřice – To byl pokus č. 2 ze semínek, které jsem koupil vloni na Sibiři. Vloni mi nestihly ani nasadit klasy. Usoudil jsem, že by to chtělo dusík, a tak jsem letos nasadil moč (jeden z mých letošních experiemntů). Snažil jsem se, co jsem mohl a stejně z toho nic nebylo. A tak s kukuřicí končím. Neumím ji tu vypěstovat.

8) Dýně – Ty jsou u nás evergreen. Semení se nám samy z kompostu. Dělám to zpravidla tak, že několik rostlinek vždy přesadím někam k plotu, kde se pak pnou do alelujá a je vždy překvapení, jaký druh z toho bude. Letos jich bylo na naší mikro-zahradě požehnaně. Stejně jako u kukuřice, i zde jsem si pomohl oblíbeným permakulturním hnojivem, kterým je moč.

9) (Trhací) saláty – Salátu se na naší zahradě daří. Letos mi vzešlo 100+ rostlinek a já jima osázel každý volný prostor. Asi měsíc jsme pak měli non-stop salátovou párty. Naše sousedka Eva nám k tomu přidala několik sazenic trhacích, které plodily přes dva měsíce. Schoval jsem si proto semínka a od příštího roku chci pěstovat už jenom tenhle druh.

10) „Držáky“: mangold, červená řepa, pór – Tyhle tři druhy se mi na naší zahrádce daří každoročně ve velkém. Na druhé straně papriky, mrkev, kopr nebo špenát mi nejdou. Letos byla pohroma se slimákama – mrkev s pórem jsem před něma neubránil i když jsem je chodil každou noc s baterkou stříhat a rostlinky sel znovu a znovu. Sláma mi radila, abych se s tím smířil. Všude se prý daří něčemu, a tak ať si prý domluvím někoho s kým budu bártrovat, co mi nejde za to, čemu se u nás daří.

11) Cibulky z Hong-Kongu – Měl jsem několik pytlíčků něčeho cibulovitého s čínskými nápisy z cest po Asii. Dal jsem to všechno do země a je z toho další milý perpetum mobile á la cibulo-pažitka, navíc teď na podzim s krásnými květy.

12) Dvakrát měř, jednou řež – Co se vína týče, jsem elév. Učím se, co s ním. Na jaře jsem si pustil nějaký youtube, který radil to vždy na jaře pořádně prořezat. Asi jsem to přehnal, neboť letos jsme měli jediný hrozen. To je on. Příští rok s experimentem pokračuji: Stříhat to nebudu.

13) Korona-Hokus-pokus: Jak jsem psal, na jaře v nouzovém stavu byla hromada času na experimenty. Jednu chvíli jsem měl pocit, že rozjíždím malé ekozelinářství, co rostlinek mi vzešlo. Pokusně jsem zkusil předpěstovat i sadbu mrkve. Nakonec to byla naše jediná letošní mrkev, kterou se mi podařilo uchránit před slimáky.

14) Návrat k řádkům – Na řádcích jsem vyrostl, pak jsem jel chvíli na permakulturní módní vlně, nyní jsem se k nim vrátil. Fungují mi dobře.

No a na závěr – pro představu – tohle je nákres mé pražské zahrádky (rok 2018):

PS: Kdby někdo potřeboval, zde jsou tři velmi povedené knihy k tématu: Zahrada.