Jednou z klíčových událostí roku je u nás vaření rajčatové omáčky. V tomto blogu se chci podělit o to, jak jsme se k tomu dostali a jak to u nás probíhá.

Myslím, že to začalo vzpomínkou na mojí babičku a její kečup. Rozhodl jsem se, že na ní navážu. To mohlo být tak před pěti lety. Peťku, mojí manželku, tehdy napadlo, že vedle kečupu zkusíme uvařit i zmiňovanou omáčku, kterou by prý pak používala jako základ na špagety, pizzu, rajčatové polévky a omáčky. A tak jsme, vedle kečupu, uvařili i hrnec omáčky. Další rok jsme ve sklepě zjistili, že kečup tam ještě je, zatímco omáčka došla už v zimě. A tak jsme to další rok otočili: Navařili jsme kotel omáčky a trochu kečupu a dodnes to děláme stejně. Letos jsme vařili omáčku z 80 kg rajčat. Pro naší rodinu ze šedesáti, z dvaceti pro rodiče. A protože víme, že dělat cokoli s kamarády je nejvíc, společně jsme letos zkrájeli ještě dalších 90 kg. Vypadá to u nás tak trochu jako u italských sousedů v následujících dvou videích:

Na naší mikro-zahrádce vypěstujeme rajčat tak akorát na jídlo, a tak na zavařování kupujeme každý rok od sedláka, který zásobuje naší KPZ-ku – od Miloše Kurky. Vedle rajčat si zajistíme vždy i cibuli, česnek, nějaké bylinky a Miloš nám zpravidla přiveze i papriky. Tím začínáme:

Pak umyjeme rajčata, oloupáme cibuli, česnek. Jsou-li na blízku děti, zapojujeme je a jak jsem psal – nejlepší je to dělat i s širší rodinou, sousedy nebo s kamarády.

Vaříme v 25 litrovém hrnci. Nakrájenou cibuli, česnek a bylinky dáme do hrnce orestovat:

Pak začneme krájet rajčata. Někdo vykrajuje bubáky, já je krájím celá.

Když jsou cibule, česnek a bylinky orestované, nasypeme do hrnce rajčata a tyčkovým mixérem je krapet rozmixujeme, aby byl obsah alespoň trochu tekutý:

Pak je to třeba přivést k varu a průběžně míchat tak, aby se nic nepřipálilo:

To může být fakt úmorný, když toho děláte tolik jako my – viz já opřený o digestoř. Zatím ale jiní členové zavařovacího manšaftu mohou zavařovat třeba už zmiňované papriky. Papriky – ty jsou tvorba.

Jak jsem psal, ideální je zapojit dětskou práci. Považujeme to za důležitou domácí školu a protiváhu online světa se všemi těmi blikátky, cinkátky a dalšími manipulacemi ze stran digitálních korporací.

Před nebo mezi mícháním je třeba vysterilizovat sklenice a víčka. My je vymejeme každou/každé v horké vodě a dáme do trouby na 150C:

Když je uvařeno (nějak dlouho se s tím netrápíme – tj. necháme přejít varem, promixneme ještě tyčkovým mixérem) a jde to do sklenic. Ty vytahujeme z trouby tak, aby měly cca stejnou teplotu jako vařící omáčka a nepraskaly.

V procesu zavařování se vyhýbáme plastu. Jediný plast, s kterým to přijde do styku jsou bohužel víčka (jejich vnitřní potah).

Když to máme ve sklenicích, jde to do myčky – program na 70C.

Tohle je pak následně naše „přepravní taška“, kterou stěhujeme prázdné sklenice nahoru do bytu a plné sklenice dolů, do sklepa.

Ve sklepě to pak vypadá nějak takto:

Fotky fotili: Pavel Ovsík (letos), Martin Matěj (2 roky nazpátek) a Valentýna Hajzlerová. Díky vám za krásnou dokumentaci. Díky Vali, Týnce, Helče, Haničce, Kájovi za loňskou i letošní spolu-práci.

Některé fotografie a celý postup se objeví v knize, která bude o tom, jak jídlo svádí lidi dohromady, s názvem Hostina. O knize i o našem zavařování více v tomto rozhovoru: