Je to už nějaký pátek, co jsem se dočetl, že vzduch v průměrné české domácnosti je od podzima do jara podobně toxický jako centrum Ostravy během nejtužšího smogu. Bývá až 5x horší než venku a mnohé zdroje ho řadí mezi hlavní příčiny zhoršeného zdraví a zkracování života (např. zde). Ale protože se člověk musí spálit, aby pochopil, že něco pálí, já si to musel otestovat na vlastní kůži. Přesněji řečeno na vlastních dětech.
Zavřel jsem je do bytu plného nábytku z IKEA se zbrusu novýma podlahama z Bauhasu a otrávil je (více o celém zážitku v textu: Jak jsem otrávil své děti). Hnis jim tekl z očí, pro rýmu nemohly dýchat, dusily se kašlem. V GlaxoSmithKline museli mít toho roku prémie, neboť doktoři nám předepisovali antibiotika jako na běžícím páse. Ve finále nám chtěli trhat mandle.
Vzduch, který jsme doma dýchali, nikoho nezajímal. Doktory vlastně nezajímala ani žádná jiná možná příčina (jídlo nebo stres například). Až přišli hygienici a jen v dětském pokoji naměřili trojnásobně překročený limit na toxický, karcinogenní formaldehyd, který je dnes běžnou součástí lepeného nábytku, podlah nebo oblečení. Odstrašující, život-měnící zážitek.
Nedávno jsme byli u kamaráda, který o znečištěném domácím vzduchu už také ví své a navíc je to typ „člověka hračička“. Koupil si měřák kvality vzduchu Awair (dá se koupit přes eBay, nechat si to dovézt z USA přes Shipito.com nebo nějak z Anglie zde). Na přístroji najdete šest věcí – nejprve stupnici měřící celkovou kvalitu ovzduší – číslo od 1 (nejhorší) do 100 (nejlepší). Vedle toho je pět sloupců měřících: 1) CO2, 2) vlhkost, 3) prašnost, 4) chemii a 5) teplotu – čím vyšší sloupeček, tím vyšší hodnota. Nakonec je tam zelená nebo červená dioda. Zelená OK, červená ne OK.
Fascinující bylo, že když jsme ke kamarádům přišli na měřáčku bylo to, co vidíte nahoře – na škále 88, zelená dioda a všechny sloupečky dole: velmi dobrý vzduch. Dveře i okna měli otevřené na ventilačku. Bylo to zkraje září v Černošicích – venku nějakých 15 stupňů, uvnitř lehce pod dvacet.
Pak jsme udělali pokus. Pozavírali jsme dveře i okna (tak, jak je to ve většině českých bytů běžné) a pozorovali krabičku. Během chvíle se sloupečky začaly zvyšovat a číslo snižovat. Zelenou diodu vystřídala červená. Tohle jsme vyfotili asi po půl hodině:
Co si z toho vzít?
Za mě dvě věci:
Zaprvé být mnohem víc venku a když už jsme doma, tak V-Ě-T-R-A-T! V Čechách a na Moravě tolik oblíbený názor, že je “lepší teplý smrádek než chladno” je zdraví nebezpečný mýtus, který podle všeho přispívá k rozvoji alergií, astmatu, rakoviny. Možná bychom se mohli poučit třeba od Holanďanů, kteří si raději vezmou svetr, aby mohli mít i v zimě otevřené okno. Mýtem je i to, že malé dítě při otevřeném okně „ofoukne“ a nastydne a tak ho raději necháme lebedit se ve formaldehydu a dalších toxických látkách. A když z toho nakonec onemocní, přidáme jim další jedovaté látky.
Zadruhé POŘÍDIT SI ČISTÍCÍ KVĚTINY, a to květiny ne jen tak ledajaké – více v textu: Jak jsem otrávil své děti.
Myslím, že babička by na to, co tu píšu jen zakývala. Větrala dlouze a pravidelně i v nejtužší zimě a květin měla jako v květinářství. A těch čistících nejvíc. Úsměvné je, že žila v době, která o dnešní toxické chemii v čemkoli neměla ani ponětí.