Top 11 mých zahradnických objevů ’21

Zahrada je pro mě laboratoří života, zdrojem jídla a neustálé inspirace. Sepsal jsem si letos zase svých top 11 zahradnických experimentů za minulý rok (zde ’20). Myslím, že my zahradníci se musíme inspirovat (já se od ostatních inspiruji vydatně), a tak s dovolením sdílím i to své.

1) Osevní plán – Letos byl zase covid, naše Vali navíc dřela na přijímačky, a tak jsme seděli doma. Já v lednu dokončil svou 650 stránkovou knihu, a tak jsem zahradu pojal jako wellness. Sepsal jsem si osevní plán (založil podle něho doma pěstírnu) a celý rok ho pak používal jako mapu. 

Zde moje letošní pěstírna: Nikdy v historii jsem nepěstoval tolik sazeniček:

2) Biouhel – Toto byl ten druh objevu, které člověk zažije jednou za deset let. Na obou zahradách, o které pečuji jsme měli letos výnosy u všeho o 100 – 400% vyšší. Kromě toho, že v naší části světa byl – všem klima-katastrofám navzdory – rok vlhký i jinak příznivý, nepřišel jsem na jiný důvod než to, že jsem v roce 2020 napálil hromadu biouhle a vpravil ho do půdy. Fascinuje mě, jak to zafungovalo. 

3) Čenkovice – Před lety jsme byli s maminkou a dětma na návštěvě u Seppa Holzera v jeho permakulturním ráji, kde ve výšce 1500 mnm pěstuje hory zeleniny, meruňky, třešně, chová kapry,… Léta si lámeme hlavu s tím, jak něčho podobného dosáhnout na horské zahrádce na chatě u rodičů. Musím říct, že vloni jsme se díky uhlu Holzerovým skokově přiblížili. Přál bych vám vidět fazole, brambory, cibuli, košťáloviny, celer, okurky, ačokču, rajčata,… plodiny, které se nám tam niky moc nedařily. Mrkněte na pár fotek: 

4) Ačokča zavařená a plněná – O ačokče jsem neměl do jara 2020 ponětí. Pak mi kamarád přinesl dvě rostlinky a já zjistil, že je to hotový perpetum mobile – neuvěřitelně nenáročná rostlina, která se pne po všem, co ji dáte do cesty a při tom plodí jak urvaná ze řetězu.

Zde plněná mletým masem jako zásoby do mrazáku:

Zde zavařujeme:

5) Celerová nať – První rostlinka, kterou jsem už v lednu vysel do truhlíku a která díky biouhlu nabrala na síle byl řapíkatý celer. Podobně jako ačokča jsme ho otrhávali do omáček, polévek, salátů, jako “květinu” kamarádům a ona obrůstala stále dokola a dokola. Další perpetum mobile.

6) Česnek a jeho výhonky – V prosinci ’20, těsně před prvními mrazy jsem nasadil poprvé od svých 18tin česnek. Čistě experimentálně, bez žádných očekávání. A byla toho spousta a nejenom paliček, ale i stonků, či výhonků, což byl objev roku 20, kdy nám kamarád přivezl kytici a my zjistili, že je to fenomenální ingredience do polévek, omáček, vlastně všude, kam se dává česnek. 

Takhle ho v prosinci sázím:

Takhle se klubal:

Sklizeň:

Další objev loňska: naložený česnek v olivovém oleji. Za léta v našem panelákovém bytě s mizerným sklepem jsme se ho totiž nenaučili skladovat tak, aby nám nevyschl nebo nezplesnivěl. Dát většinu do oleje (a pak do lednice) je idál do většiny jídel, kam dáváme česnek:

7) Ředkvičkové lusky – Vloni jsme měli štěstí, neboť moje zahradnická guru Sláma v botách jezdila kousek od nás na Montessori kurz, a tak u nás občas i přespala. Při jedné z návštěv jsem si jí postěžoval, že se mi léta nedaří ředkvička, že mi vždycky hned vyletí do květu. Ona na to, že za to mám být vděčný, neboť semínka ředkviček jsou v luscích, které jsou prý stejně lahodné jako ty fazolové. A tak jsem nechal dozrát do lusků a zase jako u ačokči mi přecházel zrak z toho, kolik pytlů lusků bylo z jednoho řádku ředkviček.

U Veroniky v létě v její džungli:

8) Hlíva – o ní jsem psal separé – Zahradní hlíva. Založil jsem ji v dubnu, první vlašťovky se mi urodily v říjnu/ listopadu, tak teď čekám na sezónu ’22.

9) Rajčata v řadě – Na rajčata bez chemo-postřiků nebyl snadný rok. Řadě kamarádů splesnivěly dlouho před tím, než jim rajčata začala vůbec dozrávat. Já měl obavu velkou, neboť plíseň mi na zahradu sedá každý rok relativně brzy (jsme mezi paneláky, s nerpdyšnými ploty, mikro-zahrádku mám natěsnanou,…). Vloni jsem se navíc rozhodl zkusit několik nových odrůd a kvůli místu jsem je dal všechny do jedné řady a navíc hodně natěsno. Několik věcí jsem ale – poučen minulostí – udělal dobře: Vysel jsem je brzy, už koncem února, od samého začátku jsem vylamoval listí od spodu, aby mezi rostlinami proudil vzduch a navíc jsme si koupil biopostřik z bylin, kterým jsem rajčata párkrát postříkal. Úroda byla nakonec fenomenální. A dva velké objevy – odrůda green tiger plus to, že se mi podařilo vypěstovat býčí srdce.

10) Dýně od Zdenka – Kamarád mi dal semínka velmi chutných dýní, které můžete sníst ze 100%, neboť mají semínka be tvrdých slupek.

11) Další radosti – Dalších radostí je nespočet většina dlouhodobých – mraky řepy – mimochodem zkusil jsem i „krmnou“, která se mi osvědčila na fermentaci, pečení a do miso polévek, pak naťová cibulka ze semínek z Hong-Kongu (bílé květy – další perpetum mobile), polníšček po celý rok, mraky fazolových lusků, cibulka a natě všeho druhu (kapusta, mangold, kadeřávek,..)

Mezi další drobné experimenty patří to, že jsem se poprvé od dětství pustil i do květin (v tom jsem ale úplný elév a pak jsem objevil kostival, respektive mladé listy na salát a celé rostliny na jichu dodávající rostlinám draslík potřebný pro tvorbu plodů.

Aktuálně jsem v situaci, kdy hledám půdu: O volání duše. V mém případě po půdě.

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie – zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Nebo, moc prosím, podpořte Slušnou firmu na misi za svobodné, zodpovědné a místní podnikání proti dnešní hegemonii green a dobrowashingu ZDE. Díky!

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy
Moje knihy: zde