V tomto blogu chci sdílet jeden silný zážitek z tohoto podzima, kdy se spojilo několik desítek blízkých lidí k tomu, aby společně nasadili nový sad. Tomu, jak se to stalo, se říká permablitz.
Asi se shodneme, že mazanec s vánočkou nejsou nic zdravého. Ale pro mě jsou velký kus dětství. Velikonocím bez mazance něco chybí, stejně tak Vánocům bez vánočky. Kromě toho – jako i u jiného pečení – mám pocit, že navazuju na své babičky, vracím se při tom do dětství a zažívám tak u toho nádherné chvíle.
Můj praděda byl pekař. Profík. Moje babičky byly české, tj. v pečení taky profíci. Děda pekl chleba, housky a rohlíky, babičky potom buchty, koláče, mazance nebo vánočky. Bylo otázkou času, než zaslechnu volání svých předků a začnu péct též…